My kluci, co jsme kámoši, máme rádi zvířata. Teď nemám na mysli, že rádi jíme maso, to samozřejmě taky, ale máme rádi psi, kočky, morčata, prostě všechna zvířata, která se dají doma chovat. A nepočítá se s tím, že se s ní, to bych málem zapomněl dodat. Například Štamby má doma velkého kocoura Mikuláše. Proč se jmenuje Mikuláš je docela známá věc, jednou v prosinci, když chodili čerti a my byli ještě malí, objevil se kocour u Štambyho doma a už tam zůstal.
Kocour Mikuláš trávil nejvíc času tím, že spal. Vydržel to obvykle i dvacet hodin denně a vstával jen výjimečně, když bylo potřeba něco někde rozbít, nebo roztrhat. Štamby ho měl ale fakt rád a my vlastně taky, protože když jsme občas u Štambyho na zahradě pekly buřty, Mikuláš vyskočil někomu z nás na klín a usnul. A takový spící kocour na vašem klíně, to je báječná věc.
"Je to blbý," řekl nám jedno letní odpoledne Štamby, když jsme se sešli na Krokodýláku, "Mikuláš nám zmizel."
"Kam?" chtěl vědět Felix.
"Ty vole, kdyby věděl kam, tak by to nebylo zmizení, ale vycházka," vrazil do Felixe Lišák klackem, se kterým si zrovna pohrával.
Než mu ale Felix stihl ránu oplatit a než došlo ke tradiční krátké, ale o to intenzívnější rvačce, která tuží naše přátelství, zasáhl Štamby a řekl, že pravdu mají oba.
"?" řekli jsme všichni.
"No, já vím, kam zmizel, ale současně nevím, kde je. My jsme s ním totiž byli dneska na veterině, a když jsme se vraceli domů, Mikuláše normálně v košíku, jako vždycky, zaštěkal na nás u přejezdu nějakej čokl, Mikuláš se lekl, vyskočil z košíku a bylo."
"Co bylo?" chtěl vědět Lišák, "tak jste ho zase do toho košíku vrátili, ne?"
"No, to právě nešlo. On totiž zrovna v tom místě byl otevřenej kanál a Mikuláš do něj zahučel. Pak už jsme ho neviděli. Někde tam chudák bloudí a nemůže ven," dodal Štamby pohnutě.
"Tak uděláme záchrannou výpravu," navrhl jsem a kluci kývali hlavama, jakože to je dobrý nápad.
"To jsem chtě původně taky," souhlasil Štamby," ale do toho kanálu se ani jeden z nás nevejde, je strašně malej..."
"Hele, víte co mně jednou říkal Luďa?" zeptal se nás Felix. Luďa je Felixův starší bratr, co nám občas poučí vzduchovku.
Všichni jsme věděli asi tak milion věcí, co Felixovi někdy říkal Luďa, ale nikdo netušil, kterou z nich zrovna teď Felix myslí.
"Ukázal mně, kudy se do těch kanálů dá vlézt, je to hned za hřbitovem," usmál se vítězoslavně Felix.
To by bylo skvělý!" zajásal Štamby.
"No, ono to má ale jeden háček," posmutněl Felix, "je to na zahradě starýho Žebra."
To bylo blbý, protože starej Žebro, alias pan Gabriel byl směsí obecního blázna, masového vraha a šíleného vynálezce. Žil samotářským životem, choval ovce, a Žebro se mu říkalo, protože když si jednou v zimě dolámal kosti, dokázal se z toho sám dostat nějakejma bylinka, fakt, všechno mu zase srostlo, i ta zlámaná žebra."
"No, ale pro Mikuláše bysme to mohli risknout, co?" řekl Lišák.
A tak se stalo, že jsme slavnostně přísahali, že se pro Mikuláše do kanalizace vydáme a zachráníme ho, a to i přes to, že budeme muset pravděpodobně nejprve svést lítý boj se starým Žebrem a to nebude vůbec jednoduché.
Žádné komentáře:
Okomentovat